Test objektivů M42 s Canon EOS 5D

Test objektivů M42 s Canon EOS 5D

Vydáno: 14. 8. 2010
Autor: martinkamin

Manuální objektivy M42 na Canon K nafocení testu a napsání tohoto článku jsem se odhodlával snad desetiletí. Mnoho z nás totiž vyrostlo na tradičních starých dobrých fotoaparátech PRAKTICA vyráběných v tehdejší „socialistické NDR“. Přístroje to byly dost poruchové, měl jsem tři a všem se něco pokazilo (hlavně elektronika expozimetru), ale jinak jsme za ně byli docela vděční – ono nic moc kvalitního se tady tehdy nedalo sehnat.

Provedl jsem proto srovnání starých objektivů 20 mm f/2.8, 50 mm f/2.8 a 200 mm f/4 s novými moderními objektivy od Canonu. Jak jsem dopadl se dozvíte dále v článku.

Testoval jsem s fotoaparátem EOS 5D, jeho parametry najdete v našem katalogu fotoaparátů Canon.

Fotoaparáty PRAKTICA měly pro uchycení objektivů na tělo závitem označovaným M42 (M42x1 – 42 mm je průměr a 1 je milimetrové stoupání závitu). Používat jej začala firma Zeiss na fotoaparátu Contax S v roce 1949. Jak jistě více ZEISS byla „znárodněná východní“ část německé optické společnosti ZEISS, později přejmenovaná na PENTACON a vyrábějící fotoaparáty PRAKTICA. Závit M42 se díky popularizaci 35mm materiálu dostal do povědomí velice rychle. Nejvíce mu podle mnoha zdrojů pomohla firma PENTAX v USA a PENTACON v Japonsku a Evropě. Dnes PRAKTICA vyrábí chudý sortiment zcela běžných kompaktů.

Kapitoly testu
Test TESSAR 2,8/50 CARL ZEISS JENA DDR s objektivem CANON LENS EF 50 mm 1.4 USM
Test CARL ZEISS JENA DDR FLEKTOGON 2.8/20 MC a EF 16-35 f/2.8 II USM L a EF 17-40 f/4 USM L
Test JUPITER-21M 4/200 a EF 70-200mm f/2.8L IS USM a závěr testu

 

 

 

 

 

 

 

 

Starý manuální objektiv neznamená vždy dobrý

Na závitu M42 byste marně hledali nějaké konektory pro komunikaci těla s objektivem. Objektivy s M42 byly kompletně manuální (ruční ostření) pouze s přenosem clony pomocí kovového kolíku (to bylo v případě, že proti kolíku měl fotoaparát podobnou plošku). Kolík byl fotoaparátem zatlačován v době expozice a podle toho se více otevírala nebo přivírala mechanicky clona. Objektivů M42 jsou v bazarech opravdu velké hromady a vyráběli je i Rusové – nutno podotknout, že s různými úspěchy, podle toho, který kus se jak podařil. Když jste ale natrefili na dobrý kousek, nebyly vůbec špatné. Jsem majitelem jednoho takového JUPITER 200 mm f/4 a jak uvidíte v testu nevede si vůbec špatně – ale podle všeho je to spíše výjimka. My fotografové s Canonem máme proti nikonistům jednu obrovskou výhodu, bajonet Nikonu má ten problém, že bez korekční čočky v redukci nelze zaostřit na nekonečno. Hloubka závitu M42 je totiž u Nikonu menší (závit není dost hluboký). Canon s tím problém nemá a tak si můžete redukci koupit za cca 240 až 290 korun. Dokonce se objevují redukce s konektory pro komunikaci mezi tělem a objektivem. Redukce je kovový kroužek na jedné straně s vysoustruženým jednomilimetrovým závitem a na druhé s bajonetovým uchycením ala Canon. Je to jednoduché mechanické, bezúdržbové zařízení.

Tak, jdeme do toho - srovnání 

Občas přijde den D, kdy je potřeba všechno to příslušenství vyčistit, uklidit a oprášit. Můj den D nastal v květnu. Mám rád ty drobné věci jemné mechaniky, se kterými musíte opatrně manipulovat, aby se něco nepokazilo. Na konci mého úklidu mi zbyla malá hromádka (pro milovníky Cimrmana: „v sektoru D“) s třemi objektivy se závitem M42. Dva východoněmecké vyrobené ještě v NDR v továrně ZEISS, kterou komunistický režim zabral majitelům, a druhý ruské výroby označený jako JUPITER. Na úplném počátku jsem si položil otázku: když jsem například JUPITER 200 mm f/4 kupoval v roce 2000, stál mě 800 korun, stojí za to si jej vůbec nechávat? Redukci jsem již měl z minulosti a tak jsem se rozhodl, že porovnám.

Nekladl jsem si nějaké velké ambice o technické extra kvality testu, ale mělo mi to ukázat, zda vůbec má cenu o používání těchto starých skel uvažovat. Nasazení M42 objektivů na těla EOS je snadné. Nejdříve přišroubuji redukci na objektiv, aby se mi se sestavou snadno manipulovalo, a poté nasadím objektiv na bajonet fotoaparátu Canon EOS.

Focení je možné v režimu A (priorita clony) nebo v režimu M (manuál). V režimu A se na displeji v místě pro zobrazení clony zobrazí 00 (dvě nuly), čas se ukazuje správně. Podobně v režimu M. Jak jsem snímal výsledky Nemůžete považovat tento test za laboratorní testování s chartem-vzorcem. Osobně to vždy vítám, ale nekladl jsem si tak vysoko laťku. Pro rozhodnutí, co s objektivy udělám mi postačil jen obyčejný pohled na výsledky, abych byl schopen zhodnotit ostrost, kontrast, vady objektivu – vinětaci nebo chromatickou aberaci, apod. Před plot na zahradě jsem umístil tři předměty:

  1. do levého horního rohu reklamní noviny, pěkně ukazují schopnost přenášet ostře scénu v rozích,
  2. dále ve středu obrazu dole duralovou tyč potaženou modrým plastem,
  3. a vpravo nahoře slajdový rámeček na 5 obrázku 10x13 z IKEA.

Je patřičné sledovat, jak si s jemnými dírkami objektivy poradí. Fotil jsem na časy odpovídající následujícím clonovým číslům:

  • 50 mm: 2,8, 4, 5,6, 8, 11, 16, 22
  • 24 mm: 2,8, 4, 5,6, 8, 11, 16, 22 (17-40 má pouze clonu f/4)
  • 200 mm: 2,8, 4, 5,6, 8, 11, 16, 22

Každým objektivem na stativu MANFROTTO 190pro a hlavou NG-2 jsem exponoval scénu s expozičním režimem M, který mi zaručil rovné podmínky pro všechny. Časy se pohybovaly od 1/30 sekundy po 1 sekundu u 200mm objektivů a 1/45 sekundy až 1,5 sekundy pro 24mm a 50mm objektivy-ohniskové vzdálenosti. Nastavené jsem měl předzklopení zrcátka. Výsledky jsem strojově zpracoval do pásů, každý objektiv má tři výsledky: 1.celá sada clon pro levý horní roh, 2.celá sada clon pro střed dole a, 3.celá sada clon pro plochu vpravo nahoře.

Pokračování

Fotobazar se zobrazí pouze přihlášeným

Na tomto místě se registrovaným a přihlášeným fotografům zobrazuje fotobazar.